Ačkoli v poslední době zažíváme intenzivní tažení proti alkoholu, je třeba si uvědomit, že čistý ethanol doposud nebyl překonán ve své univerzální schopnosti rozpouštět účinné látky bylin. Tohoto efektu je stále užíváno při vodno-lihové extrakci bylin.
Této vlastnosti lihu se začalo užívat záhy po objevení procesu destilace alkoholu. Prvními, kdo se pokoušeli tento proces zdokonalovat byli Číňané. Jednalo se o jednoduchou výrobu, která je dodnes známa pod názvem „lavorovice“. Část alkoholových par se srážela na nádobě s chladnou vodou, která byla umístěna nad kotlík, ve kterém se vařil zákvas. To bylo někdy ve 4. století před Kristem. Modernější způsob destilace alkoholu je připisován francouzskému učenci Arnoldu de Villeneuve (1245). Jednalo se o zařízení obdobné křivuli. Tento proces zdokonalil jeho žák Raymond Lulle v Paříži, který dvojitou destilací vína získal čistý alkohol. Tuto metodu dále zdokonalovali alchymisté. Líh byl tehdy používán hlavně pro lékařské účely.
Jelikož v době středověku to byly právě kláštery, jako centra vzdělanosti a díky misiím měly i kontakty se světem, byly v klášterních zahradách pěstovány léčivé rostliny, introdukované z celého známého světa, na které se poprvé začaly aplikovat extrakční schopnosti alkoholu. Průkopníky výroby bylinných extraktů byl řád benediktinů, který se řídí heslem sv. Benedicta: „Ora et Labora“. Patří od prvopočátku k mnišským řádům, které situovaly své kláštery mimo města, mnohdy v odlehlých oblastech. Zabývali se zkulturňováním krajiny a zemědělskou činností. S tím souviselo i využívání produktů vzniklých pěstováním rostlin. V klášterech byly často situovány klášterní lékárny tzv. Officiny, které sloužily mnichům i okolnímu obyvatelstvu. Reformováním původního benediktinského řádu vznikly např. Cisterciáci, Trapisté, Bernardini aj. Pro léčebné účely byla prováděna extrakce bylin a koření. Tyto směsi byly následně destilovány a daly základ produktům jako Karmelitánské kapky (80 % alkohol s éterickými oleji), různé druhy elixírů Chartreusse, Benedictine, Barnabit atd.
Opravdovým zlomem bylo období 15. století, kdy kromě reformace (která na dlouhou dobu uvrhla celou Evropu do válek), byla v Německu v roce 1483 Michaelem Schrickem z Augšpurku vydána první tištěná kniha pojednávající o alkoholu a jeho moderní výrobě.
Dalším zlomem při vývoji výroby likérů byla činnost francouzského lékaře Josepha Garruse (1648), který na základě receptu Paracelsa (1493) vyrobil tzv. „Elixir de Garrus“. Tento se stal vzorem pro moderní bylinné likéry, které se začaly vyrábět zejména v klášterech a jejich výroba trvá dodnes.
Dalším vývojovým krokem byla kombinace Garrusova elixíru a velmi starého receptu tzv. Theriaque (drijáku), která dala vzniknout tzv. Balsamum. Jedním z nich je i Balsamum capucinorum z pol. 17. stol, který vychází z receptu lékaře Crolla, který ošetřoval císaře Rudolfa II. Tento recept jsme ve spolupráci s Provincií Kapucínů v Praze na Hradčanech oživili.
