Lisování olejnin probíhá většinou na speciálních šnekových lisech, což je společný rys obou typů výroby rostlinných olejů. Rozdíl spočívá v přípravě olejnatých semen před vlastním lisováním a v následné úpravě oleje.
V případě olejů lisovaných za studena může být jedinou přípravou (v závislosti na druhu olejniny) nadrcení – vločkování. Tato úprava se nepoužívá u drobnosemenných olejnin. Může se použít např. u slunečnice. Olejnaté semeno je transportováno dopravníkem do násypky nad lisem a následně vylisováno. Vytékající olej má teplotu maximálně 350 C. Tento olej je okamžitě jímán do ochranné atmosféry a rychle ochlazen na teplotu 50 C. Filtrace a následná manipulace je v neporušeném řetězci řešena v ochranné atmosféře, aby se minimalizovalo poškození zejména omega 3 a omega 6 polynenasycených mastných kyselin vzdušným kyslíkem. Tyto oleje jsou velmi citlivé na oxidaci (žluknutí). V pokrutinách po lisování oleje za studena zůstává dle druhu asi 5% oleje.
Ve druhém případě olejů lisovaných za tepla, jsou olejnatá semena nejprve nadrcena a poté tzv. temperována na teplotu 900 C. Při tomto procesu se sníží viskozita oleje v semeni a zvýší se výtěžnost. Následně olej prochází dalšími fázemi čištění, odkalování, separace vosku a lecithinu. Někdy je olej extrahován z pokrutin, aby se zcela minimalizovala ztráta oleje a výroba byla efektivní. Výsledné extrahované pokrutiny jsou s minimálním množstvím oleje používány jako bílkovinné krmivo.
Jako vše má své klady a zápory, tak je to i u olejů lisovaných za studena. Jelikož tyto oleje obsahují veškeré součásti, bez následného technologického přečišťování, jsou citlivější na skladování a jejich doba spotřeby je kratší než u olejů lisovaných za tepla. Benefitem ovšem zůstává šetrnost zpracování a obsah celého komplexu prospěšných látek.
